Obvykle si na anglické nadpisy u českých článků nepotrpím, protože to opravdu vypadá tak nějak nepřirozeně, ale tentokrát udělám výjimku, jelikož je nadpis podobný písni od Simple Plan, o kterých také chci psát, tak snad to přežijete.
Myslím si, že každý má svého hrdinu nebo hrdiny, někdo ho dokonce může mít v sobě, ale podle mě všichni máme lidi, kteří nám pomohli, kterým vděčíme za to, jací jsme nebo že tady ještě vůbec jsme a jedni z mých hrdinů jsou právě oni.
Poprvé jsem je slyšela na Óčku, hráli zrovna Welcome to my life a já se do té písně zamilovala. V ten den jsem si řekla, že to je vážně dobrá kapela, ale moje úžasná paměť se opět předvedla tak, že jsem název písně i kapely zapomněla. Pamatuji si, jak na mě ta píseň působila strašně pozitivně, ačkoli má text spíše depresivní, jako spousta jejich písní. Myslím si, že on umí hrát smutné písně tak, že vás vlastně podpoří. Zpívají i o problémech, co vidí kolem sebe, o svých bolestech atd.
Když jsem jejich píseň slyšela podruhé, hned jsem si napsala název, ale než jsem se dostala k tomu, abych si to stáhla do mobilu? To zas byla doba. Tenkrát jsme ještě neměli wifi, takže to všechno šlo přes počítač.
A tak jsem si stáhla první píseň, která vždy bude mou srdcovou záležitostí stejně jako většina písní, které jsem slyšela jako první. Do doby, než jsem si poslechla další, utekla ještě nějaká doba. Tehdy jsem byla hodně aktivní na karaoke textech a to víte, že jsem se po té jedné písničce musela přidat do jejich fanklubu. No v podstatě jsem udělala to, co sama nesnáším. Nakonec to ale pro mě bylo dobré rozhodnutí. O SP jsem si přečetla víc a pustila jsem si další písně. Jejich texty mě hrozně zaujaly a po několik dalších týdnů a měsíců mi hrály ve sluchátkách.
A co říci k tomu hrdinství? Jak už jsem psala, měla jsem to svoje temné období uvažování o smrti. K tomu, že jsem teď taková napomohlo mnoho věcí, ale SP sem také patří. V jejich písních je bolest a síla, se kterou je překonali. Myšlenka, že se někdo cítil jako já a dokázal to překonat, mě posílila a hodně mi pomohla. Od té doby Simple Plan poslouchám pořád.
Simple Paln jsou pro mě lidé, kteří mě chápou. Zní to asi směšně, když ani neví, že existuji, ale je tady prostě vidět, že oni si prošli dost těžkým obdobím, tudíž vědí, jak se takoví člověk může cítit. Jsou mými velkými vzory.
A proč tento článek píšu zrovna teď? Právě dnes jsou totiž Simple Plan v Praze a nějakým zázrakem se mi podařilo sehnat lístky a přemluvit rodiče, aby mě tam pustili. Jedu tam se setřenicí a moc se těším. Ona už byla na mnoha koncertech, takže aspoň ví, jak to chodí. Pro mě jsou Simple Plan první koncertem zahraniční kapely a jsem nesmírně šťastná, že tam smím. I kdybych už je nikdy neměla vidět, aspoň dnes si to užiju. Jsem moc zvědavá, jak budou znít naživo. Samozřejmě vím, že v tom bude rozdíl, ale zatím, co jsem byla na domácích kapelách, tak mi nepřišlo, že by zněli nějak nepěkně naživo. Je to jiné, ale je tam ta atmosféra a to všechno.
A co vy? Máte nějakou takovou kapelu oblíbenou? A na čí koncert byste se chtěli podívat za každou cenu?








Tyhle 2 písničky mám hrozně ráda :)
A chápu tě, jak jsi psala že ti SP pomáhají, tak přesně takhle to mám s Demi :)
Na ten koncert se mega těším :3