close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

V dobrém i... 1/3

22. března 2016 v 22:36 | WhitEvil |  krátké (do 3dílů)
Jako malý jsem znal jednu dívku. Byla roztomilá a neuvěřitelně živá. Bydlela kousek od nás a celé dny jsme trávili spolu. Jednoho dne jsme jeli společně s jejich rodinou na chatu. Byla to doslova samota u lesa. Nedaleko jsme objevili mýtinu. Všude kvetli jarní květiny. Ona milovala sedmikrásky. Jednu jsem jí utrhl a uvázal kolem prstu. Řekl jsem, že si jí vezmu. Ona radostně prohlásila, že odteď jsme spojeni. V dobrém i zlém. Avšak ty zlé časy přišly mnohem dřív, než kdokoli mohl tušit.
O dva týdny později se stěhovali. Nikdo tenkrát nezjistil, proč odjíždějí tak narychlo. Pamatuji si, jak jsem ji viděl nasedat do auta. Naše pohledy se setkaly. Tenkrát jsem plakal.
Roky plynuly, vzpomínky mizely. Můj život se změnil. Dneska tomu musí být snad deset let nebo víc. Skoro bych na tu tajemnou dívku zapomněl, kdybych neměl ty sny. Ach ano, sny. Už dřív jsem míval ty neskutečně živé sny, ale tyhle byly jiné - jako by byly skutečné. Viděl jsem ji v nich. Klidně vám odpřísáhnu, že to byla ona. Byla mnohem starší, ale pořád stejně krásná. Stáli jsme na té louce, ona měla prsten na ruce. Podívala se na mě. "Vzpomínáš?" Začalo pršet a ona se rozplynula. Vlastně myslím, že tenkrát taky pršelo a my se museli jít schovat. Je možné, že by začalo pršet, když jsme si to slíbili? To asi ne. Už melu z cesty.
"Tak co myslíš?" Svěřil jsem se svými sny kamarádu Rickovi. "Že už ti fakt hrabe. Nemáš se učit v noci, pak z toho máš noční můry." No jasně, celý on. "To si nemyslíš, že je to zvláštní? Po tolika letech se mi zjeví ve snu..." "Máš pravdu, asi je to znamení." "Že jo!" Konečně mě chápal. "No jasně. Znamení, že potřebuješ holku. Fakt zoufale." Tak nechápe. "Všímáš si úplně té špatné části." "A která je to dobrá?" Zadíval se na mě opět plný předsudků. "Ta, kde mi řekneš, že bych ji měl najít." "S tím nesouhlasím." "To nevadí, už jsem ji hledal." Usměju se. Rick protočí oči. "Tebe ani nezajímá, co jsem našel?" Povzdechne si. "A cos našel?" "Právě že vůbec nic. Nevzpomínám si na jméno." Rick propukne v smích. "Tak to je teda gól. Ty hledáš holku, kterou si viděl tak před sto lety a ještě ani neznáš její jméno? Jen kvůli tomu, žes ji viděl v nějakém snu? No tak chlape..." "Hale bylo to před deseti lety a je mi jedno, že to odsuzuješ, až ji najdu, smát se budu já." Rick nevěřícně zavrtěl hlavou a šel si sednout o lavici dál.
Tu noc se mi opět zdál podivný sen. Byla v něm ona - běžela lesem a já se ji snažil chytit. Uprostřed cesty se zastavila, otočila se ke mně, počkala, až ji doženu. Zírala mi zblízka do očí. "Lin." Řekla a já se vzbudil. Okamžitě jsem šáhl po telefonu a snažil jsem se ji vyhledat. Ta záře mě však tak oslňovala, že jsem se rozhodl to nechat na ráno.
"Takže Lin, hmm?" "Přesně tak." Oznamuju hrdě svůj pokrok. "A to je jako jméno?" "To ještě nevím, může to být i přezdívka nebo tak." "Tak to jsme se opravdu pohnuli z místa." Zase skeptický přístup. "Já ji najdu." Přesvědčuji ho a vlastně tak trochu i sebe o tom, že nejsem blázen.
Příští přestávku se dočkám úspěchu. Linna Carsonová. Myslím, že se tak jmenovala, ale těžko říct. Kdo si má takové věci pamatovat? A ještě na té fotce nebyla ani vidět, byla tam jen její ruka s nějakým nápisem, na který jsme ani nedokázal pořádně zaostřit. Rickovi jsem o tom neříkal a večer jsem pokračoval s hledáním, než nejdu něco kloudného.
Skvělý! Je na facebooku! Internete, děkuji ti, že mi umožňuješ sledovat lidi. Usmál jsem se. Tady už se mi podařilo najít lepší fotku. Byla sice starší, jelikož ten facebook přestala používat tak dva roky zpátky, ale věděl jsem, že to byla ona. Do rána jsem si stáhl fotku jejího zápěstí, kde bylo tetování a v počítači jsem ten nápis rozluštil - byl to kousek textu písně od jakési skupiny. "Hard life." "Kdo to je?" Rick je očividně taky neznal, zvláštní, on byl většinou takový podivín a poslouchal i kapely, o kterých nikdo nikdy neslyšel. Občas jsme si mysleli, že si z nás jen dělá srandu a nic takového ani neexistuje. "Očividně její oblíbená skupina. Jejich stránky jsou jediné místo, kde je jakž takž aktivní." "Hmm, zajímavý." To mě štvalo. "Přestaň si z toho dělat srandu." "Ale já si nedělám srandu, přijde mi to opravdu zajímavý. Před týdnem jsme ani nevěděli, že existuje a dneska už víme, že opravdu je a ještě, že má podivuhodný vkus, co se týče hudby." Protočil jsem oči.

O té skupině jsem si toho zjistil víc. Zrovna jsou na turné. Určitě tam bude i Lin, musím se dostat na koncert blízko jejího bydliště. "Ne, to teda ne. Seš do tý holky magor, fajn, posloucháš kvůli ní nějaký písně, co jistě maj co dočinění s vyvoláním ďábla a ještě na ně pojedeš?" "Ale ona tam bude, chápeš to?" "A proč ji potřebuješ tak strašně moc vidět?" No, na to bych taky rád znal odpověď. Prostě jsme to nějak cítil. Nějaké spojení, cítil jsem ji, i přes den jsem ji viděl před sebou, někdy jsem slyšel i její hlas. Třeba je to opravdu jen znamení, a kdyby nebylo, tak si aspoň poslechu nějakou muziku. A projedu se vlakem. Za svoje našetřené peníze. Ale co, po smrti nám peníze budou stejně k ničemu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama