Do knihovny jsem konec konců opravdu šla, protože tam zřídka kdo chodil přes den a v noci by to nikoho ani nenapadlo. Vytáhla jsem papír s perem a započala jsem zprávu.
Drahý Williame,
vím, že pro tebe bylo těžké sledovat, co jsem udělala. Chtěla bych, abys pochopil, proč. Když mě odsoudili, uvrhla jsem celou svou rodinu do vyhnanství. Všichni zažívali muka jen kvůli mé chybě. Když se objevil Eric, věděla jsem, že se musím chopit šance, abych to napravila. Mé city k tobě to nemění. Budu tě milovat vždycky a upřímně, ale nemohu kvůli své lásce nechat trpět celou rodinu.
Anna
Cítila jsem se provinile, když jsem dopis psala. Věděla jsem, jak těžké to pro něj muselo být. Spolkla jsem tu bolest. Vyplížila jsem se z knihovny do velké haly. Teď v noci byla opravdu děsivá - všude tajemné obrazy, velké tikající hodiny, prázdné spoře osvícené židle. V rohu místnosti byl věšák, na němž mi vysel kabát. Tiše jsem si ho oblékla a vytratila jsem se ven.
Ulice byli také prázdné, ale tentokrát mě to neděsilo tak jako kdyby tam někdo šel. Ačkoli už jsem patřila k Vyvoleným, stále tu byli tací, kteří si na mě dávali dobrý pozor, aby mě mohli znovu shodit.
Williamův dům byl daleko od nás, ale já si cestu zkrátila přes park. Musela jsem dvakrát přelézt plot, ale pořád to zabralo méně času. Celou cestu jsem se ohlížela. Srdce mi tlouklo jako by mi chtělo vyskočit z hrudi. Co když mě někdo objeví? Co jim řeknu, až se budou ptát, kam jdu? A co řeknu Ericovi? Nic z toho jsem si předtím nepromyslela.
Došla jsem do postranní uličky. To místo bývalo svých časů nejoblíbenějším útočištěm pro Zavržené. Dnes tu není nikdo, všichni jsou pryč. Při té myšlence se mi v hlavě vyrojí vzpomínky na ostrov, kde jsme strávili strastiplné chvíle. Člověka to změní, poučí se a dozví se hodně o pohledu z druhé strany. Uvědomí si, jak moc nepřívětivá společnost ve skutečnosti je.
Konečně jsem dorazila k Williamovu domu. Dopis jsem rychle hodila do schránky a za neustálého ohlížení jsem se vracela zpátky. Pospíchala jsem a v hlouby duše jsem doufala, že si Eric nevšimne, že jsem pryč moc dlouho. Snad má tvrdý spánek.
Vchodové dveře vrzaly. Pomalu a zlehýnka jsem je otevírala a zaklapla jsem je za sebou ne o moc hlasitěji, než jak tikají hodiny. Kabát jsem schovala pod ostatní, aby nebyl navrchu, a cestou jsem to vzala kolem knihovny, abych se ujistila, že tam stále svítí světlo a nikdo mě tam nehledal. Naštěstí všichni spali.
Druhý den u snídaně jsme si povídali o politice. Toto téma mě nikdy nezajímalo, ale Eric si v něm přímo liboval. Pořád sledoval nějaké novinky, nejnovější rozhovory, chodil na schůze, jednoho dne chce být vysoce postaveným politikem, snad i starostou města.
Po jídle jsme se byli s Ericem projít a ještě jsme se zastavili v kavárně, abychom spolu snad byli na očích. Eric se se mnou rád chlubil, snažil se mě všude vodit a ukazovat. Občas jsme si dokonce přišla jako nějaká trofej. Ano, mluvili jsme spolu, ale často o věcech, co zajímaly jen jeho. Když jsem já přivedla řeč na mé zájmy, vždy si našel způsob, aby řeč převedl zpět. Bála jsem se mu na to něco říct. Zamlada si všechno hodně bral a vybuchl, když nedostal, co chtěl. Nemohla jsem riskovat, že by mě to přivedlo do nebezpečí, tak jsem se mnohokrát jen kousla do jazyka a přešla jsem to.
Každý večer jsem vzpomínala na Williama. Pořád jsem kontrolovala schránku, ale ještě se neozval. Usoudila jsem, že se mnou nechce nic mít. Měla bych ho pochopit, nezachovala jsem se zrovna mile. Obě možnosti by ale někomu ublížily, musela jsme si holt vybrat tu, která ublíží méně lidem.
Uběhl asi měsíc. Díky mým hereckým schopnostem a přetvářce jsme s Ericem vypadali jako nejšťastnější pár všech dob. Pak přišel ten dopis. Neměl známku, ani adresáta, jen čistá bílá obálka. Eric mu nevěnoval pozornost. "Bude to zase jen nějaká reklama, vyhodíš ho?" Poprosil mě. "Samozřejmě." Vzala jsem dopis, ale do koše jsem hodila jen obálku. Při odpoledním posezení v altánku jsem se na chvíli omluvila a šla jsem dovnitř. Musela jsem si ten dopis přečíst.
Drahá Anno,
Víš, že tě také budu milovat. Vzdal bych se pro tebe všeho. Bohužel nechápu, co chceš dělat teď. Vždy jsme si cestu našli, ale Eric je bohužel osoba ostře sledovaná a s ním i ty. Musíš si dávat pozor. Eric nám vždycky bude stát v cestě a v této situaci by byla schůzka nemožná. Eric se to dozví, vím to. Měli bychom se postarat o to, aby zmizel. Musíš o něm zjistit víc informací, zajímej se o všechno, co dělá, co plánuje, kde se objeví, s kým tam bude. Dělej vše pro to, abych mohl zařídit, že nám nebude překážet. Jiná cesta není.
W







