close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Když chceme jet na výlet

3. dubna 2016 v 20:58 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy
Tento víkend jsem byla u Kuby a chtěli jsme jet na výlet na kolech. Byl to dokonalý plán, který ale nepočítal s jednou věcí a to se mnou. Zjistila jsem, že nejsem absolutně schopná normálně fungovat. Někdy prostě jen sedím na židli ve třídě a začnu mít pocit, že se mi všechno vzdaluje. Často říkám, že jsem úplně mimo, protože jsem. Z ničeho nic se mi točí hlava, aniž bych vstávala ze židle. Vidím rozmazaně a slyším jako by na mě všichni mluvili z dálky. A co si moje tělo neřekne, když máme vyrazit? Tak ti trochu zamotáme hlavu.
Když jsem si poprvé sedla na kolo, cítila jsem jako by se mnou někdo houpal. Říkala jsem si, že je to v pohodě, prostě jsem dlouho na kole nebyla, což taky dost přispělo tomu, jak jsem se cítila. Jedno šlápnutí, druhé, svět zaplaví modrofialové tečky, na vteřinu nastane tma a jediné, co mě napadne, je otevřít oči, zjistit, kde jsem. Ležím na zemi, super. To jsme dojeli daleko.
Šla jsem se tedy ještě přezout, abych aspoň dosáhla špičkami na šlapky. Pořád jsem měla pocit, že každou chvíli spadnu, ale kupodivu jsem se i rozjela, ačkoli ne zrovna ladně. Ujeli jsme jen kousek a dostavil se pocit nevolnosti. Okamžitě jsem musela zastavit. A tak jsme na tom místě zůstali dost dlouho, dokud jsem nepřesvědčila svoje tělo, aby bylo schopné jet. Celou tu dobu jsem myslela jen na jednu věc - hlavně nezvracet. Později jsem si pak říkala, že jsem to měla udělat, třeba by se mi ulevilo.
Nu což, vyjeli jsme, ale při každém dalším šlápnutí jsem cítila, jak se můj oběd snaží dostat ven. A tak znovu zastávka, tentokrát byla kratší a skončila na tom, že tedy pojedeme na bližší místo (jelikož jsem Kubovi asi desetkrát zamítla, že se vrátíme domů).
Kamenitá cesta sice mému žaludku zrovna nepomohla, ale už jsme jeli a já jsem se snažila uklidnit svoje tělo. Už zase kazilo další skvělou chvíli a mě moc mrzelo, že se kvůli mně zase něco neuskuteční.

Každopádně nakonec jsme se s Kubou projeli a viděli jsme dva rybníky, které vidíte na fotkách. Na příště jsme si slíbili, že pojedeme tam, kam jsme chtěli původně a tentokrát už to musí vyjít.

Tak to vidíte se mnou se už ani nemůže jet na výlet. :/ a jsem moc ráda, že tu Kuba se mnou nějak přežil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama