Díky Kubově mamce jsme měli možnost vidět představení Mýdlový princ v divadle Brodway v Praze. Moc jsem se tam těšila, protože takové školní výlety mám ráda a u nás se do divadla jezdí tak jednou nebo dvakrát ročně a s našima se nikam nepodívám. Mamka mi ještě navíc říkala, že na to četla recenze a že jsou jenom kladné, tak jsem byla zvědavá, co si pro nás přichystají.
Děj celé hry se v podstatě točí kolem ztroskotaného herce, který se zadlužil, kde se dalo a jako poslední rána přichází oznámení, že mu zemřel otec. Svého otce sice neznal (viděl ho jen jako dítě a to si na něj nevzpomíná. Jeho táta mu psal i dopisy, ale ty mu matka nikdy neukázala) ale navzdory tomu mu odkázal své majetky - byl tam ale jeden háček - musí dovést taneční spolek na jednu prestižní soutěž, pak jsou peníze jeho.
Samozřejmě se okamžitě začne pracovat na představení, ale je tu takový problém a to že členové spolku jsou tři (myslím) a ještě ke všemu ne tak úplně nadaní. To má napravit konkurz, ale to víte, že se tam lidé zrovna neženou, upřímně řečeno, nežene se tam nikdo. V tom případě přispěchají na pomoc staré dobré peníze, které už tam přilákají lidí až až. Z nich se hrstka vybere a začne se trénovat právě představení Mýdlový princ.
Ale nebyla by to přece sranda, kdyby se na soutěž dostali jen tak, zapomenou totiž poslat přihlášku a na chvíli to opravdu vypadá, že je všechno ztraceno. A kdo to vyřeší? No přece ženská. Ne, samozřejmě to mohl být stejně tak i chlap. Každopádně zjistí se, že se soutěže mohou účastnit, když se připojí k nějaké jiné skupině, která už přihlášku podanou má. Spojí se tedy se skupinkou vězňů, což je samo o sobě také dost vtipné.
Soutěž tedy nevyhrají, ale i tak náš herec peníze zdědí, jenže to vlastně není tolik, kolik to původně mělo být. Zbude mu jen pro slíbený honorář pro herce (oni ty exekuce taky něco sežerou). Ale herci samozřejmě nejsou lakomí a peníze mu dají jako dárek pro spolek, aby mohl dále fungovat, a čeká nás šťastný konec.
Představení bylo vtipné a chvílemi i dojemné. Hrozně se mi líbí, jak se poslední dobou představení modernizují a zaujmou tak i mladší diváky. Z tohoto představení jsem byla nadšená a jsem moc ráda, že jsme na něm byla.
Ještě na začátku nám také řekli, že právě dnes se na představení přišel podívat stotisící divák, takže se bude ze vstupenek losovat a tři vstupenky pak vyhrají. Losování bylo také dost komické, protože to se opravdu nedalo natrénovat, takže i herci byli celkem rozhození. No hádejte, kdo zase nevyhrál? Ceny však nebyly takové, o které bych stála, takže mi to popravdě zas tak moc nevadilo a myslím si, že třeba jiní je užijí víc.
Dokonce jsme mohli zhlédnout i video od Neckářových, kteří nám děkovali a omlouvali se, že nemohli přijít osobně, protože zrovna ten den někde hráli. I tak to bylo krásné.
Po představení jsme vyšli ven, kde bylo připravené občerstvení včetně vína a piva, tak to víte, že jsme si aspoň něco málo dali. Cestou ven jsme si mohli zakoupit naše fotografie (tu mám zatím jen vyfocenou a čeká se, až mi ji Kuba přiveze okopírovanou) a na cestu jsme dostávali bagety.

Nemusím snad zdůrazňovat, že jsem byla nadšená. Bylo to super, jak se nám podařilo natrefit zrovna na takovou událost. Moc jsem se bavila, ale taky mě to dost zmohlo, že jsem cestou domů (vlastně spíš ke Kubovi) usínala. Byla jsem plná zážitků a musela jsem je holt vstřebat.
Každopádně, kdyby měl někdo někdy příležitost se na toto představení podívat, určitě neváhejte, stojí to za to, navíc lístky se dají sehnat za velmi dobrou cenu, takže vřele doporučuji.








S babičkou jsem byla na Broadway na Angelice a v Karlíně na Carmen a taky se nám to moc líbilo :) Na tohle představení jsem babičku taky chtěla vzít, jenže mám zlomenou nohu, takže s tím teď nikam nemůžu.. (Jak jsem ti pořád říkala na SP,že mě bolí noha, tak jsem jí měla zlomenou..
)