close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

První priorita

28. dubna 2016 v 22:26 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy
Poslední dobou je toho na mě opravdu moc a já nevím, co mám dělat dřív. Ve škole teď píšeme malou maturitu, která představuje mnoho učení, které přibyde ještě k obvyklým testům. Každý den jsme posledních 14 dní psali minimálně dva testy, což je docela stresující, když si potřebujete udržet známky.
A tak jsem kvůli škole začala zanedbávat blog a co víc i moje přátele. Nestíhám si s nimi psát, ale zároveň chci zůstat v kontaktu. Každý má určitě spoustu zajímavých věcí, se kterými by se rád svěřil já je prostě odbudu tím, že nemám čas. Cítím se potom vždycky hrozně a jsem naštvaná, na sebe, na školu, na to, že naši po mně chtějí výsledky, kterých se nedá dosáhnout jen tak.
Nechci, aby škola byla mnou jedinou starostí, chci to zase jako dřív. Ještě před pár týdny jsem prostě dokázala na víkend vypnout a užít si ho naplno a teď mi uprostřed noci začne šrotovat v hlavě, že se zítra budu muset naučit na zemák a musím dočíst knížku atd. Dokonce, i když jdu spát na to prostě myslím. Myslím na to, jak budu vstávat v pět hodin, protože se musím ještě učit. Myslím na to, kdy budeme mít češtinu a z čeho zkouší,...
Potřebovala bych prostě jeden den navíc, kdy si budu moci odpočinout, lehnout, spát a být v klidu. Ten relax mi neskutečně chybí. Kromě školy se mi pak na to nalepí ještě další problémy, do toho mi naši musí neustále dávat najevo, že jsem hrozná a všechno dělám špatně. Už to nějak nezvládám. Dříve byla moje priorita užívat si, být šťastná a spokojená a teď? Teď se už jen snažím přežít v tom spěchu, nedostatku spánku a neustálém stresu ze všech stran. Ale moje tělo už pociťuje, že to není dobře. Někdy třeba nezvládám vůbec jíst. Já jsem ten typ, co ho jídlo uklidňuje, ale jakmile se překročí ta hranice, tak nejsem schopna do sebe cokoli dostat. Žaludek se mi sevře jen při pouhé myšlence na jídlo a na obědě jsem do sebe stěží dostala polívku. Hlava mě bolí, oči mám těžký a pořád se snažím to nějak zvládat a jen doufám, že si stihnu odpočinout dřív, než se moje tělo rozhodne rezignovat a já zkolabuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama