
V prvé řadě musím říct, že tento film mě lákal už delší dobu, ale vzhledem k tomu, že ten název napovídá, že to nebude zrovna komedie, řekla jsem si, že ho radši vynechám. Já nerada brečím u filmů a někdy mě dojme i blbost, tak jsem si dlouho prostě říkala, že tento film neuvidím. No a nevím, co mě to popadlo, že jsem si ho přeci jen pustila.
Existuje mnoho filmů, co mě dojme, spousta filmů mě rozbrečí, ale opravdu málokterý mě dojímá pomalu od první minuty. Při tomhle filmu jsem brečela snad pořád. Dělám totiž takovou blbost, že nějak začnu přemýšlet, co bych v té situaci dělala já a co když se mi to stane a bla bla bla. A to je problém, protože tím víc vás to dojímá.
Příběh začíná tak, že Jess rodí a chce u sebe jen svou nejlepší kamarádku Milly a popisuje, jak moc pro ni znamená. Jejich příběh je už sám o sobě smutný - tolik pro sebe znamenají, strávily spolu prakticky celý život a byly tu pro sebe v dobrém i zlém.
No posuneme se tedy zpátky v příběhu, kdy zjišťujeme, že Milly má rakovinu. Vynechala ještě ke všemu některé prohlídky, protože je zaneprázdněna svou prací a rodinou a nyní musí jít na chemoterapii. Samozřejmě ji Jess podporuje, chodí s ní na návštěvy k lékaři, dokonce jí drží takovou mísu na zvracení, když Milly přestává léčbu zvládat. U Milly doma ale její manžel všechno nezvládá na 100 % (Co si budeme povídat, pro chlapa musí být záhul zastoupit sotva polovinu věcí, co musí žena). Milly se tedy snaží všechno řešit, ale nejde jí to.
Jess to samozřejmě také nemá jednoduché - léčbě Milly věnuje spoustu času, se svým přítelem bydlí na houseboatu, což také nemusí být žádná slast a do toho se snaží už delší dobu o dítě, což se jim bohužel nedaří.
Do Millyna života ale dorazí ještě další rána - rakovina je odolná léčbě, musí být odstraněna - s ní i Millyno poprsí. V životě ženy to musí být velká rána, myslím, že jsme na tyto partie často háklivé a mají nám je vzít? No nemůžete se divit, že Milly se jde opít. V baru ji najde Jess, které volal Millyin manžel, že už má být dávno doma a on ji nemůže sehnat. Jess tento hovor zrovna vyrušil při oslavě, že je konečně těhotná. To samozřejmě Milly neplánuje v této chvíli říct.
Jakmile se Jess dozví, co se stalo, vezme Milly z baru, aby ji odvedla domů. Milly ještě stačí ukázat svá prsa barmanovi, který jí je pochválí, což pro ni dost znamená.
S tímto bramanem se později ještě setká, on se jí na prsa zeptá a ona mu řekne, že už je nemá. Pak si chvíli povídají a on jí zase poví, že se chystá za příbuznými pryč.
Doma na Milly ovšem čeká další rána a dost možná silnější, než fakt, že přišla o prsa - mají se s manželem milovat, ale ve chvíli, kdy jí má sundat podprsenku se při pohledu na jizvy zarazí. To vám v té situaci rozhodně nezvedne sebevědomí. Vezměte si, že ona teď nejvíc ze všeho potřebuje lásku a pocit, že je krásná i takhle a teď se jí dostane v podstatě opaku.
Její muž se jí to snaží nejspíš vynahradit a uspořádá oslavu jejích narozenin, což jí ale naštve, protože se pořád všichni baví o tom, jak dobře vypadá na to, že měla rakovinu atd. Akorát jí to připomene ty složité chvíle. Rozhodne se odejít a Jess jde pochopitelně za ní. Nasednou do taxíku a jedou na nějakou horu či co. Tam se ubytují - každá má vlastní pokoj a hned je jasné proč - Milly tam totiž má toho svého barmana. Stráví spolu noc a vlastně i ráno, při čemž je Jess přistihne. Dramaticky začne utíkat, Milly za ní. Jess jí vyčte, že všechny akorát využívá tím, že měla rakovinu a ostatním je jí prostě líto, tak dělají, co jí na očích vidí. A ona pak udělá tuhle blbost. Milly se brání tím, že to pro ni také nebylo lehké a že jemu se líbí i bez prsou a bez vlasů... Tuhle scénu bylo nesmírně zajímavé sledovat, protože se hádaly dvě nejlepší kamarádky kvůli nevěře. Zároveň zde bylo řečených mnoho dobrých argumentů z obou stran, co vás nutí k zamyšlení.
Hádka končí tím, že Jess odchází a ještě ukazuje své těhotenské bříško. Milly to obměkčí, ale to Jess už nezajímá, odchází, jenže při odchodu spadne a začne ji bolet břicho, bojí se potratu. Nakonec sice zjistí, že se dítěti nic nestalo, ale musí se vyvarovat stresu a kde je Milly, tam je stres. Jess se rozhodne s Milly nevídat.
Chvíli to působí, že obě kamarádky jsou s tím vlastně víc smířené, než jejich rodiny. Děti se Milly ptají na Jess, dokonce i její matka si toho všimne a za Jess si zajde, ale ta řekne, že teď potřebuje klidný styl života kvůli dítěti.
Zdá se, že se věci ustálily, sice ne zrovna šťastně, ale ustálily. No to ale není všechno. Milly začne často bolet hlava, jde s tím k doktorovi, aby jí předepsal prášky a on řekne větu, která mě osobně podrazila nohy. "Máte rakovinu kousek za pravým okem, nedá se léčit." V tu chvíli mi to přišlo tak nehorázně nespravedlivé. Ona přežije chemoterapii, což pro mě bylo něco nepředstavitelného - ta jehla, zvracení, vypadávání vlasů. Pane bože, samo o sobě to bylo hrozné. Pak se svým způsobem vyrovná s tím, že přišla o prsa, s manželem se nakonec usmířili, promluvili si o tom a milostný život začal znovu fungovat. A teď prostě smůla, stejně umřeš.
Milly ale stejně hluboko uvnitř chybí Jess a tak skoro slepá (rakovina se později podepíše na jejím zraku) jede za ní. Všechno si řeknou, Jess jí poví o problému kvůli pádu, ale že je všechno v pořádku. Kamarádství je obnoveno.
Manžel Jess odjíždí pracovat na ropnou plošinu, aby měli peníze i pro miminko, Jess má tedy také dost času, aby se plně věnovala Milly, chodí spolu ven a tak různě. Nakonec se Milly chce ubytovat v takovém domě, kde lidé zřejmě dožívají zbytek života. Je to tam tedy krásně a luxusní, ale přeci jen ta představa.
Pak se dostáváme ke chvíli, kdy Jess začne rodit, okamžitě volá Milly, kterou její máma musí ve své podstatě unést z toho ústavu, protože by ji v tomto stavu nikam nepustili. Volají samozřejmě i manželovi Jess, který ještě sotva chytá signál, ale to nejdůležitější samozřejmě pochytí.
Po těžkém porodu, který Milly stihla a Jess patřičně podpořila, se ještě naposledy (nejspíš) vyfotí.
Milly se vrací do ústavu a Jess ji přijde navštívit. Je vidět, že se Milly na svou smrt už připravuje a pomalu se se vším loučí. Jess jí při tom předčítá jednu z jejich oblíbených knih. Lehne si k Milly a ta umírá. Přijde tam i její manžel a Jess mu to jen stačí oznámit. Je to strašně zvláštní, jak tu člověk v jednu chvíli je a potom už prostě ne.
Na konci příběhu se dozvíme, že Milly chtěla, aby si její muž někoho ještě našel, ale on nechce. Navíc to vypadá, že Jess čeká další dítě a odkaz Milly žije zase v těch jejích dětech.
Můj názor: Je to neskutečně emotivní příběh, ukazuje těžké životní situace obou žen a sílu přátelství. Zároveň je tam vidět, že v některých situacích člověku nezbude nic jiného, než si dělat legraci třeba i z věcí, ze kterých by neměl. Doporučila bych ho v prvé řadě těm, co si dělají hlavu z každé blbosti, protože díky tomuto filmu vám dojde, že je na světě mnoho důležitějších věcí a složitějších situací a vaše problémy vlastně ve skutečnosti ani problémy nejsou. Pak už bych film doporučila asi těm, co si chtějí pobrečet, protože to si teda pobrečíte! Navíc je to velice silný příběh, a pokud se opravdu nudíte, rozhodně stojí za to mu věnovat svůj čas, mohlo by vám to leccos do života dát.







