close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zlá královna (10)

16. dubna 2016 v 23:23 | WhitEvil |  Zlá královna
Marry
Ve vězení jsem byla sama v jedné cele, ale všimla jsme si, že v některých bylo víc žen. Bylo vidět, jak se na nich doba strávená zde podepsala. Všechny byly hubené a zesláblé. Poslední známky krásy zakryla špína a kruhy pod očima z nevyspalosti. Proč je tu tak trápí? Nepotřebuje snad silné tělo, které by její duši mohlo přijmout? Takhle je akorát oslabuje.
Na rukou jsem měla silná pouta s řetězi, takže jsem se nemohla ani přiblížit k mřížím na druhé straně. V rohu chodby seděla stráž.
"Hej!" Křikla jsem na oplácaného chlapíka na židli před celami, Věnoval mi asi tak vteřinový pohled. "Já chci jen vědět, kam je vzali. Záleží mi na nich, prosím." Zvedl se ze židle a přistoupil ke mně. "Královna si je přeje mít pod zámkem, až dá příkaz, uděláme, co si přeje." Jsou pořád tady - to mě svým způsobem naplňovalo nadějí, na druhou stranu vím, že Královna s nimi nebude mít nic dobrého v plánu.
V noci byla v cele zima a o přikrývce jsme si opravdu mohly nechat jen zdát. Celou noc jsem tedy probděla a klepala jsem se. Na druhou stranu jsem měla čas přemýšlet nad tím, jak se odsud dostanu. Jakkoli jsem se ale snažila komunikovat s ostatními, nedostalo se mi odpovědi. Nikdo z dalších žen se mnou nemluvil, nemluvily ani mezi sebou. Měly to snad zakázané? Celé to místo bylo děsivé a to ticho. Ach, to ticho jako by se nás snažilo pohltit zevnitř. Dala bych cokoli za nějakou komunikaci.
Asi za týden, kdy jsme každá dostávaly po krající chleba a troše vody, jsem přistihla stráž, jak se cpe obědem. Byla to pečená husa s bramborami. Už cítit tu vůni byla muka. Na chvíli se na mě zahleděl a naklonil talíř tak, že mu stehínko spadlo na zem, přímo do mé cely. Opatrně jsem se k němu přiblížila a podala jsem ho stráži zpět. Překvapeně se na mě podíval. "Mohla sis ho nechat, proč mi ho vracíš?" "Je Vaše, tak proto." Stále zůstával v úžasu. "Vypadá to, že máš vysoké zásady." Usměju se. "Strejda mě to učil - chovat se k lidem tak, jak chci, aby se chovali ke mně." "Moudrý muž."
Několik dalších dnů jsem se snažila sem tam zapříst rozhovor s tím mužem. Byl až příliš milý na to, že pracoval pro Královnu. Zjistila jsem, že se jmenuje Jonah, míval ženu a dvě děti, ale s příchodem Královny o ně přišel. Nejspíš proto ke Královně vůbec netíhl. Pracovat pro někoho, kdo vám zničil štěstí, není lehké.
Přišlo mi, že jsem jediná, kdo kdy s kým mluvil v tomto zvláštním vězení. Jednou takhle po ránu jsem viděla ale ještě podivnější úkaz. Jednu z žen měli odvádět ke Královně. Druhá žena, která s ní byla v cele, ji ani nebránila. Neuronila ani slzu. Je to vůbec možné? Žádná loajalita? Nikdo tu při nikom nestojí? Bylo mi z toho na nic.
Po dalších bezesných nocích přišli s rozkazem, že mí přátelé mají být odvedeni. Vytřeštila jsem oči. Kam je chce odvést? "Královna se jich chce zbavit." Šeptl jeden z jejích poskoků, ale já ho stále mohla poměrně zřetelně slyšet. "Prosím, ne." Šeptla jsem k Jonahovi a doufala jsem, že můj slabý hlas zaregistroval.
Jason
V městě jsme nemohli zůstat ani o minutu déle, bylo to příliš nebezpečné. Fred měl ale záložní plán. "Pod městem je komplex chodeb, který vede ven. Na jejich plánek jsem narazil při hledání plánku hradu, věděl jsem, že se to bude hodit." "A kudy se tam dostaneme?" "Pojďte za mnou." Tržnicí jsme proletěli jako vítr a zaběhli jsme mezi domy městské chudiny. Člověk si nemyslí, že si žijí špatně, dokud to neuvidí na vlastní oči. Skoro se rozpadaly. Na prohlížení, ale nebyl čas, museli jsme utíkat dál.
Doběhli jsme až do úzké postranní uličky a hned za rohem byl dřevěný poklop, který vedl na schody. Po schodišti jsme doslova letěli. Poslední pětici schodů jsem přeskočil a nohama jsem přistál v louži. Byla tam zima a vlhko. Fred na nás mžoural. "Někde tady musí být louče. Mám za to, že bývaly na pravé straně." Šmátral po stěně. "Ehm, Frede?" skočil mu do toho Eddie. "pravá je tady." Řekl s úsměvem a podal mu louči. Fred si ji chvíli přehazoval a nakonec Vytáhl z kapsy nožík, kterým okrájel ohořelý konec a v dřevěných třískách začal dřevem třít. Světe div se, on tu pochodeň zapálil. "A nyní pokračujeme rovně." Prohlásil s mapou v ruce. Vždy připraven.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chutná vám "zakázané ovoce"?

Ano. 100% (2)
Ne. 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama