close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zlá královna (11)

24. dubna 2016 v 22:52 | WhitEvil |  Zlá královna
Po útěku z města jsme přirozeně zamířili do Alfredova tábora, ale na Alfreda jsme narazili už v polovině cesty. "Počkat, kluci, co děláte venku? Měli jste mě dostat dovnitř." Na jeho tváři jsem si všiml stejné vrásky, jakou měla i Marry, když se něčemu divila. "Už jsme se k ní dostali." Oddychoval Eddie. "Ke komu? Ke Královně nebo k Marry?" Stále tápal Alfred. "Vlastně k oběma." Odpověděl Fred. "Jak k oběma? Královna vás u Marry snad chytila? A jak jste tedy vyvázli?" Došlo nám, že bychom měli vysvětlovat celou situaci trochu lépe.
"Marry je Královna." Vyřkl ta hořká slova Fred. "Ne, není!" Hned v zápětí jsem prohlásil já. "Tak jak tedy?" Chudák Alfred byl z toho celého ještě víc zmatený. "Všichni jsme to viděli, Jasone." Řekl posmutněle Fred. "Není to ona! Říkám vám, že tam někde hluboko uvnitř je Marry. Vím to, protože jsem ji viděl." "Pokud nemáš rentgenový zrak, jak jsi to mohl vidět?" Zapojil se Eddie. "Viděl jsem to v jejích očích. Byl tam vidět smutek, když pro nás poslala stráže. Měl jsem pocit, že na tu malou chviličku tam s námi Marry byla." Z neznámého důvodu Eddie vyprskl smíchy. "Chceš mi říct, že ty ses jí díval do očí? Víš, co měla na sobě, že jo?" Tedy sexistických poznámek se nám od Eddieho tak často nedostávalo a už vůbec ne směrem k Marry. "Opravdu ji miluješ, viď," pronesl Alfred. Jak to mohl vědět? "Všiml jsem si toho už tenkrát v táboře. Věř mi, že ani pro mě to není zrovna jednoduché...po tom, co jsem našel." "A co jsi našel?" Prahnul jsem po odpovědích jako žíznivý v poušti po vodě. "Našel jsem několik spisů od Tajných bojovníků, jak si říkají, kteří zasvětili svůj život hledáním Královny. Jeden z nich se do ní však zamiloval a byl odhodlán zlou Královnu dostat z těla krásné dívky pryč. "A podařilo se?" Řekl Eddie s nadšením v hlase, ale něco mi říkalo, že optimistické zprávy nás nečekají.
Marry
Jonah mou prosbu vyslyšel a kluky opravdu jen dovezl daleko odsud. To poslední, co bych chtěla, je aby se jim něco stalo. Byli jako moji bratři. I přese všechnu opatrnost jsem později zjistila, že zpráva o tom, že kluci jsou v bezpečí, byla poslední zprávou, kterou od Jonaha uslyším - druhý den ho zavraždili. Myslím, že kvůli tomu jsem se také zařekla, že se s nikým raději přátelit nebudu. Ohrozilo by to nejspíš nás oba.
Ubíhaly dny a týdny, čas se vlekl tím víc, čím méně jídla se nám dostávalo. Z cely odvedli další dívku, přechod duše se zřejmě nepovedl. Věděla jsem, že mě to v nejbližší době pravděpodobně také čeká a mohla jsem jen doufat, že si mě Královna nezavolá ještě několik dní. Bylo pro mě lepší žít a trpět, než zemřít kvůli Královně. Ačkoli být jejím hostitelem mě také zrovna dvakrát nelákalo.
Po dalším týdnu, kdy jsem téměř omdlévala hlady a totálním vyčerpáním těla, se s vrzáním otevřely dveře mé cely. Nejdřív jsem tomu ani nevěřila, myslela jsem si, že už blouzním. Ale neblouznila jsem. Dovnitř vstoupili dva muži dost silní na to, aby mě zdravou a v plné síle přeprali, věděla jsem, že nemá cenu bojovat, nechala jsem se doslova táhnout po schodech, mé nohy by sotva byly schopny chůze.
Odvlekli mě za Královnou. Ani nevypadala překvapeně, že ze mě je taková troska. "Výborně, můžete jít." V místnosti jsme zůstaly jen my dvě. Ona silná, krásná, mocná, já zlomená, na pokraji sil, bez smyslu bojovat.
"Dlouho jsem čekala, než budeš připravena na mou duši. Vypadá to, že teď tu svou s radostí vypustíš." Usmívala se. Z vedlejší místnosti pak přišel muž v bílém plášti a nesl podivný nápoj - Královně byl podán v ozdobné skleničce, s chutí se ho napila. Mně ho do krku nalili násilím. Měl modrou barvu a člověk tak přemýšlí, jak asi chutná modrá. Nuže tahle konkrétní modrá chutnala jako otrávená žába vymáchaná v octě, aspoň to jsem si v tu chvíli pomyslela a sotva jsem potlačila zvracení.
Pak už se se mnou ale nic nedělo. Královna si šla lehnout do ustlané postele a mě odvedli do velké místnosti s dlouhým stolem - nejspíše to byla jídelna. Bylo tam nachystáno tolik jídla, že by se jím dalo nakrmit celé město. "Najezte se, potřebujete sílu." Řekli mi dva strážní, kteří by mi předtím byli schopni dost ublížit, kdybych třeba vzdorovala cestou ke Královně. Bohužel v tu chvíli zvítězily pudy a hlad a já se do jídla s chutí pustila.
S břichem nacpaným k prasknutí a pocitem nově získané síly jsem vstala od stolu. Oba strážní do té doby stáli po mém boku a pozorovali mě. Uklidňovala jsem se tím, že by mě jistě tak dobře nenakrmili, kdyby mě chtěli hned potom zabít. "Pojďte s námi, odvedeme vás do vašeho pokoje." Kdybych to někomu vyprávěla, neuvěřil by mi, že mě odvedli do jednoho z nejvíce zdobených pokojů, jaké jsem kdy viděla. Na zdech vysely různé obrazy panovníků, postel měla velkolepá nebesa sahající až ke stropu, na zemi byl příjemný perský koberec a skříňky v pokoji byly zdobeny drahými kameny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké je někoho milovat?

Hřeje to u srdce. 38.9% (7)
Drásá to nervy. 11.1% (2)
Bolí to. 27.8% (5)
Trápí mě to. 22.2% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama