close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zlá královna (12)

30. dubna 2016 v 14:46 | WhitEvil |  Zlá královna
Můj pokoj byl nádherný, dostala jsem i nové drahé šaty. Všichni se ke mně chovali až podežřele mile a já jsem na sobě přitom nepociťovala žádné podezřelé účinky toho podivného nápoje. Čekala jsem, že mi bude špatně, budu se svíjet v bolestech, ale nic z toho nepřišlo. Dokonce už jsem si myslela, že to na mě nefunguje, že jsem tak silná, že mě Královna prostě nemůže přemoci a já budu pořád mnou.
V pokoji jsem se cítila nepříjemně. Měla jsem z toho místa husí kůži. Prohlížela jsem si věci kolem mě. Musela jsem se podívat do zrcadla, abych zjistila, jestli pořád vypadám jako já. Na mé tváři se nic nezměnilo. Vypadala snad jen víc unaveně, než obvykle. Ostatně i šaty na mě dost vysely. Ve vězení jsem jistě shodila několik kilo a na mém těle se to dost podepsalo. Vidět se někde na ulici, snad bych si hodila i pár stříbrných na jídlo. Bylo by mi mě samotné líto.
Druhý den mého pobytu na zámku si pro mě přišli královnini sluhové. "Tak pojďte, půjdeme se podívat ven." Nechtěla jsem, ale bála jsem se, že by ke mně přestali být tak slušní, kdybych odmítla.
Odvedli mě do chodby, kde na zdech vysely desítky obrazů. Některé byly povedené, jiné byly skici. "Pamatuješ si na ně?" Nikoho z nich jsem nepoznávala. "Měla bych?" Všichni to byli neznámí lidé - muži. "A co tenhle?" Donesl starou knihu s malůvkou muže středního věku. Měl kratší vousy a tvářil se velmi vážně. Zavrtěla jsem hlavou. "To je tvůj otec - tvůj stvořitel." Tak to těžko. Svého otce jsem znala a rozhodně takhle nevypadal. "Nevzpomíná si. Asi je moc brzo."
Zbytek dne jsem musela strávit ve svém pokoji. Přemýšlela jsem, o co jim šlo. Je možné, že to byli známí Královny? Chtějí, abych si na ně vzpomněla? A co se stane pak? Stane se ze mě Královna tím, že si vzpomenu na své předešlé životy? Zamrazilo mě z toho. Budu něco cítit, až se to stane? Nebo se moje duše prostě jen tak vypaří?
Několik týdnů jsem chodila po hradě, ukazovali mi různé obrazy, knihy, říkali mi podivné příběhy. Nic očividně neprobíhalo tak, jak by si přáli. Nakonec mě vzali k podivnému muži do místnosti, která na stěnách neměla žádné obrazy, kolem také nebyly žádné ozdoby. V místnosti bylo křeslo, stůl a před nimi židle.
"Posaď se." Řekl mi. Už od první chvíle jsem mu nedůvěřovala. Šlo z něj takové podivno, prostě vám způsobil husí kůži jen svým pohledem. Bála jsem se ho, ale tak nějak jinak. Nebála jsem se jeho fyzické síly, ale toho, co se skrývalo v jeho hlavě. Co mohl mít za lubem?
Posadila jsem se na nepohodlnou židli, ale neměla jsem odvahu si na to stěžovat. "Pamatujete si něco ze života Královny?" "Ne." Rozhodla jsem se odpovídat krátce a neprozrazovat víc, než je nutné. "Ale svůj život si pamatujete dobře, že?" "Ano." Nechtěla jsem se s ním bavit a bojovala jsem s nutkáním vyskočit z okna. Byli jsme ale ve třetím patře, tak jsem se přesvědčovala, že to ještě vydržím.
"Pamatujete si jistě i na toho chlapce, jak jen se jmenoval, John? Josh?" Nic jsem neřekla. "Už vím, Jason." Jakmile vyslovil jeho jméno, myslela jsem, že mi vyskočí srdce z hrudi. Jak ho mohl znát? Doufám, že mu nic neudělal. "Myslíš, že si tě taky pamatuje?" Stále jsem se zdržovala odpovědi. "Chtěla bys to vědět? Můžu ti to umožnit." Jasně, že jsem to chtěla vědět. Chtěla jsem vědět, co s ním je, jak se má, kde je, co dělá, jak se cítí. Chtěla bych být u něj, ale to nebylo možné. "Ukážu ti ho." Zpod stolu vytáhl skleněnou kouli. "Dívej se přímo do ní." Zprvu jsem vzdorovala. Bála jsem se, že mi ukáže něco hrozného, něco, co ani nemusí být pravda. Ale musela jsem to vědět. Potřebovala jsem ho vidět. Aspoň na tu chvíli.
Zadívala jsem se do skleněné koule a jakoby z mlhy se vynořili obličeje kluků. Eddie byl jako vždy plný humoru a Fred byl zase naopak vážný. Nejvíc mě ale zajímal Jason. K mému překvapení neseděl s kluky u ohně. Nevím přesně, kde byl, ale byl tam sám. Počkat, nebyl úplně sám. Byl tam s ním ještě někdo - dívka. Měla dlouhé vlasy a vážné krásný úsměv. V porovnání s ní jsem nestála za nic.
Jak se asi seznámili? Já jsem ji neznala, takže to byl někdo cizí. Potkal ji v nějakém městě? Byla ze strejdova tábora? Kolik jí asi je? Líbí se jí Jason? A ona jemu?
Ze všech těch otázek mě rozbolela hlava. Můj proud myšlenek ale utišila jedna věc. Jason se k ní zrovna naklonil a políbil ji. Cítila jsem se jako by mi někdo vrazil kolík do srdce. To nemůže být pravda. Jason by si nikoho nenašel. Určitě ne! Nebo snad ano?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jste zamilovaní?

A kdo není? 23.1% (6)
Ano. 65.4% (17)
Ale už ni ne. 7.7% (2)
To tak! Ani náhodou. 3.8% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama