close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zlá královna (9)

9. dubna 2016 v 23:14 | WhitEvil |  Zlá královna
Od minula jsme si pamatovali, kde nejčastěji královna zdržuje a samozřejmě jsme zamířili přesně tím směrem. Sešli jsme o dvě patra níž, ale nikoho jsme nenašli. Fred navrhl se podívat o patro níž, když v tom jsme uslyšeli klapání bot v patře nad námi. Všechno se tu tak strašidelně rozlehalo.
Vplížili jsme se do prázdné chodby a ozbrojeni amatérsky vyrobenými zbraněmi jsme nahlédli do každého pokoje po cestě. "Ccc." Fred pohybem hlavy naznačil, že je někdo v pokoji nalevo. Eddie třesoucíma rukama dřímal luk. Já jsem do místnosti vešel jako první, Fred šel v závěsu za mnou. Očima jsem přejel přes Eddieho. Stále stejně nervózní. Do místnosti také vešel o chviličku déle po nás. Všichni jsme ale nakonec zůstali jako přimražení. Před námi v upnutých černých šatech, kde rozparek končil zhruba tam, kde začínal výstřih,,stála Marry. Ještě nádhernější, než jak si ji pamatuji. Její držení těla bylo nezvyklé - nesla se teď jako dáma, což pro nás bylo něco naprosto nového, vezmeme-li v úvahu, že jsme ji znali od mala jako holku, co běhá po lese a s ní o tom, že se dá ke královské stráži.
"Myslela jsem si, že dorazíte." Dokonce i mluvila podivně. Ten hlas sice byl její, ale byl takový jiný. Víte, jako by ztratila duši, ten svůj elán, svůj smysl. Zněla povrchně a svým způsobem egoisticky. Trvalo nám, než jsme se z toho vzpamatovali. "Marry?" Vyřkl naši společnou myšlenku Fred. "Už dávno ne." Skoro se zasmála. "A kdo teda?" Zeptal se Eddie. "Catherine, copak mě nepoznáváš?" rukama si přejela po bocích a uhladila si šaty. "uznávám, že jste mě čekali trochu jinou, ale aspoň jsem mohla dát tomuhle tělu šmrnc." Byla pravda, že jsem z Marryina těla teď nemohl spustit oči.
"Vidím, že jste nepřišli s prázdnýma rukama. Co kdybyste ty směšné hračky odložili?" "Ne! Vydej nám Marry!" Protestoval jsem a odvaha v mém hlase i mě samotného vyváděla z míry. "To už ale nejde. Teď je to tělo moje. Je to navíc všechno, co vám z ní zbylo, takže jestli chcete zničit i ten poslední kousek, co z ní zbyl, poslužte si." To její sebevědomí mě štvalo víc než cokoli. "Marry by si přála být mrtvá spíš, než být hostitel." Fred na ni zamířil nožem a vrhl se jí po krku. Dost mě to překvapilo. Srazil jí k zemi a začali se rvát. Fred bývá přeci vždycky tak praktický a teď by ji prostě zabil? Vždyť s ní zabije i Marry! Catherine ho od sebe ale odstrčila a zasmála se. Jeho útok ji snad pobavil.
"A teď tedy vážně - vypadněte odsud nebo zavolám stáže." Oklepala ze sebe prach. "Chceme Marry!" Teď už jsem zněl o poznání zoufaleji. Tu se v jejích očích cosi zalesklo. Byly to snad slzy? "Jděte, prosím." Její hlas zněl tak smutně. Měl jsem pocit, že na nás mluví Marry, ale onen výraz z jejích očí v zápětí zase zmizel. "Stráže! Chyťte je!" Zavelela a po chodbách už se nesl zvuk pochodování. Řekl bych, že se i jejich počet zvýšil. "Jasone, musíme jít." Fred mě zatahal za rameno. "Ale co Marry?" Eddie už běžel na chodbu, ale já jsem nechtěl odejít. "Vyřešíme to líp živí, nemyslíš?" Naposledy jsem se za ní ohlédl. Už k nám stála zády, opírala se o okenní rám a ruce se jí třásly. Třeba se z ní Marry snaží dostat! Musel jsem zachovat chladnou hlavu. Dojdeme pro ni potom. Vydrží to ještě pár dní. Všechno bude v pořádku. Poslední pohled jejím směrem a pak jsme se všichni rozeběhli po schodech dolů.
Některé schody jsme i přeskakovali. Eddie dorazil dolů o několik vteřin před námi, otevřel nám dveře a my bezmyšlenkovitě vyběhli ven. Vletěli jsme přímo do vozu se senem. Netuším, na co jim bylo seno uprostřed města. Na druhou stranu schovka to byla dobrá.

Dříve
Odvlekli nás do sklepení - bylo to sice první patro, ale působilo to tam jako několik metrů pod zemí. Zavřeli nás do skladu s obilím. Cítil jsem, jak mnou cloumají nervy. Vzali nám Marry a nás sem prostě jen tak zavřou. A co teď s tím? Tam někde za těmi plechovými dveřmi je ona a my tu máme jen tak sedět?
Naštvaně jsme bušil do dveří. "Marry! Marry!" Můj hlas přes ty dveře nejspíš nemohl být slyšet, ale i tak jsem to potřeboval křičet dál. "Marry!" "Jasone, klid prosím." Fred mě chytil za ramena. "Nepotřebuji se uklidnit, potřebuju k ní!" Vzal jsme hrst zrní a hodil jsem ho na dveře, pak další a další. "To je ono! Sice jsou to železné dveře, ale takové zrní je rozhodně zdolá raz dva." Řekl Eddie znaveně. "Aspoň něco dělám!" Okřikl jsem ho. "Děláš to ale zbytečně." Ujišťoval mě Fred o mé neschopnosti. Opravdu moc díky. "A co teda navrhuješ?" Vyštěkl jsem. "Abychom přemýšleli nad tím, co uděláme, až se dostaneme ven. Bude to mnohem lepší s plánem, než bez něj. Navíc bychom také měli šetřit energií pro případný boj." "S tím souhlasím!" Křikl Eddie rozvalený uprostřed zrní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jste zamilovaní?

A kdo není? 23.1% (6)
Ano. 65.4% (17)
Ale už ni ne. 7.7% (2)
To tak! Ani náhodou. 3.8% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama