U nás v rodině panuje jakási nepsaná dohoda o tom, jaké mám mít výsledky prakticky až do konce střední školy. Laťku mi nastavil táta, který se zkrátka rozhodl, že tři dvojky jsou na gymplu tak akorát a já se to snažím dodržet. Problém je, že se na začátku roku nikdy nerozhodnu, ve kterém předmětu se budu snažit na jedničku a který předmět budu udržovat na dvojce. Tím pádem se snažím ve všech předmětech a v rozmezí mezi 1-2 mám pak třeba pět předmětů a musím se učit na všechny, protože nikdy nevíte, kdy se vám nějaký z nich může pokazit a potřebujete se držet alespoň v tom rozmezí.
Proto trávím většinu času učením. Nevím, jestli prostě nechci zklamat rodiče, nebo se bojím, že by táta dodržel výhružky, že mě o prázdninách nikam pouštět nebude.
Kdyby šlo jenom o čas, tak člověk nějak přežije, i když musí oželet například cvičení, psaní i vycházky ven. Ale co na mě hodně působí, je stres. Tlačí na mě ze všech stran - od učitelů, ze strany rodičů i mé vlastní mysli, která mě nezapomene upozornit na to, že to nezvládám a to zvlášť na večer, když se chci aspoň v klidu prospat.
A já hluboko ve svém nitru vím, že se pomalu dostávám do situace, kdy mi zbude už jen doufat, že učitelé jsou hodní a nad průměrem přimhouří zrak.
A jak to máte se známkami vy?








Známky jsou zbytečné!!! Nikdo se tě v životě nebude ptát na to, jaké jsi měla vysvědčení! ;) V podstatě ani to maturitní nikdo nechce znát - máš maturu? Máš, dobře, tečka, šmitec. Prostě... Vím, že se to lehko říká, ale... Zkus to neřešit a nelámat si s tím hlavu. ;) A užívat si života!!! :)