close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hlášky (7)

9. května 2016 v 22:34 | WhitEvil |  hlášky a příhody
Tak konečně vám přináším další hlášky. Trochu mě mrzí, že je nemohu vydávat častěji, kolem jich totiž slýchám dost. Ale moje paměť už je horší. I tak ale přináším aspoň ty, které mi utkvěly v paměti (doufám, že i ty nejlepší).


Hlášky z domova:
Brácha se zaujatě dívá z okna a volá na mámu: "Mami, vidíš ten les?" "Jo." "Ne, nevidíš, protože tam tak hustě sněží." Tak to vidíte, když už máma výjimečně něco zahlédne, tak se stejně nakonec dozví, že nic nevidí.

U nás doma se hádáme prostě o všechno a jednou z nejčastějších hádek je ta o židle. Už odjakživa
si já sedám na tu blíž do prostoru a brácha na tu blíž k oknu, ale poslední dobou se holt Honza rozhodl, že si začne sedat na tu moji, což se mi ale vůbec nelíbí, takže ho pokaždé vyháním a tady je úryvek z jedné naší hádky: "Sedni si na svoji židli! Vždycky sis tam sedal!" Brácha se na mě jenom nevěřícně podívá: "To ale bylo, když jsem byl ještě malej a poslušnej." No ještě, že sám ví, že už vůbec neposlouchá.

Občas mám takové chvíle, kdy se hrozně nudím a hraju si s věcmi kolem sebe. No a u jedněch tepláků mám na koci kaniček taková plastová udělátka, která můžete otevřít, zavřít, sundávat atd. tak jsem je samozřejmě otevřela, sundala a zavřela a teď jak to otevřít? Chvíli jsem s tím šachovala, až mě napadlo vzít první věc, co byla po ruce, což byla větvička od vína. Při tom povídám mámě. "To víš, ono se to musí dělat tou větvičkou od vína, to už psali v návodu, když jsem si ty kalhoty pořídila." Máma si ale vůbec nevšímala té ironie v hlase ani toho, že je to celé absurdní a ještě se mě ptala: "A nemysleli vývrtku na víno?" V tu chvíli jsem opravdu nevěděla, jestli si ze mě dělá srandu. A nedělala, vůbec jí to nepřišlo divné.

Nedávno jsme si prohlíželi mamky staré fotky a brácha u toho prohlásil: "Teda, mami, tys byla normální ženská." To potěší, že už není.
Já hrozně miluju míša řezy a moc jsem se těšila, až je máma udělá. Brácha na to samozřejmě pořád dělal vtipy a povídá mi: "Míšo, z tebe bude nářez." A z kuchyně se ozvala: "No to teda."
Nedávno jsme byli s rodiči na Pražském hradě, a když jsme šli kolem kašny, tak jsem tak nahlédla, kolik je tam minci a říkám: "Jo, stejně je největší borec ten, kdo tam hází papírový." Ale zatím se nikdo takový nenašel, co?

S Kubou jsme se takhle koukali na film a Kubovi nebylo moc dobře, takže usnul. Já mám pro to fakt pochopení, protože moc dobře vím, jak je těžké udržet oči otevřené, když jste unavení. Ale Kuba se pak ještě vzbudil a tvrdohlavě mi tvrdil, že nespal, tak se ho ptám: "Jo? A čím ten film skončil?" "Titulkama." No takovou odpověď jsem nečekala.

Zhruba před měsícem jsem byla u doktora, protože mě pořád bolela noha. Po příchodu domů jsem říkala, jak to dopadlo a zamýšlela jsem se nad tím, jak všichni doktoři řeší jakýkoli můj zdravotní problém. "Prý to přejde. Stejně jako ten žaludek - ten taky přejde sám." Holt všechny moje problémy asi prostě odezní sami, jak na to tak koukám. To už to rovnou můžu počkat doma a nemusím za nima chodit.

Hlášky ze školy:
S Lukym máme takový zvyk, že se pořád musíme otravovat a nejčastější to bývá právě o biologii, kdy nám profesorka dává během vyučování různé otázky a za správné odpovědi nám dává žetony. A Luky mi ho hrozně rád vždycky bere a schová a já umím být pěkně naštvaná, když mi ho dlouho nechce dát. Tak dlouho jsem se svého žetonu dožadovala, až jsem si do výpisků místo: dýchací soustava napsala: dýchací žeton. Lukáš se mohl potrhat smíchy.

Do konce dubna jsme měli napsat seminárku a s blížícím se termínem přicházela i panika a různé nápady, jak si práci ulehčit. Jednu dobu jsme přemýšleli, že to uhrajeme na velikosti písma. "To je pravda, když to je vytištěný, tak to nikdo nepozná." "No jasně, když si ho dáme všichni stejný!" a už se přemýšlelo nad velikostí. "No a takovou 26 by už poznala?" Ptala se spolužačka, která ze seminárky neměla vůbec nic. No ona ta 26 už je krapet nápadná.

Naše třída se minule dohodla, že pojede na Majáles a tak asi deset z nás neslo omluvenky, aby končili ve škole dřív. Naše třídní z toho byla na prášky a varovala je: "Ne že se sežerete!" To říká místo ožerete, protože má na paměti, že většina z nás ještě není plnoletá. Na to jí ale Eliška odpověděla: "Ne, my se sežerem až v sobotu." Radost jí to ale neudělalo. Kupodivu.

Náš učitel na zeměpis má vždycky v testech nějakou specialitu. Někdy je opravuje pomalu měsíc, nedávno začal dávat 1 bod za podpis atp. Naposledy přinesl testy s body, ať si sami napíšeme známku. A Luky měl na testu napsáno 11 bodů, ale takovým způsobem, že to vypadalo jako 1l. Ptal se mě: "A kolik mám bodů já?" "Ty máš jeden litr, to je mimo hodnocení." Pak jsme se chvíli dohadovali, že nechce 1 litr a co s tím uděláme. Tak jsme to holt brali jako 11.

Na naší škole máme jednoho profesora, který rád dělá nějaká divadélka a on má naši paralelní třídu na dějepis a zrovna jsme probírali popravu českých stavů a on nás na ni pozval. Vždy se předčítala jména, pak dotyčný přišel ke katovi a přišla "poprava" setnutím umělým mečem. Popravili takhle už několik lidí a nakonec přišli na řadu i lidé z naší třídy, kteří sextu doplňovali, protože neměli dost lidí. Zrovna měli popravovat Lukyho, když zaznělo: "Stop!" A dostal milost! To bylo radosti. Všichni se s ním radovali a on se pak ještě bavil s Kubou, že by ho mohli také ušetřit a když pak Kuba přišel na řadu, tak se stalo něco neuvěřitelného. Ti dva lidé se opravdu znali a ten Kuby dokonce doufal, že také dostane milost. Ale nedostal...ani Kuba, ani ten muž. Ale byla to zajímavá náhoda.

Jak už jsem říkala, s Lukym se pořád nějak pošťuchujeme a hodně se vyžíváme v tom, když má jeden třeba o bod míň a dáme mu to sežrat. Takhle jsem se Lukymu smála, že měl méně bodů v zemáku, ve kterém já zrovna nevynikám. Pak jsme dostali ale oba stejnou známku z matiky a Luky začal: "No už se mi nemůžeš smát. Haha! Nemůžeš se mi smát!" "Nemůžeš se někomu smát, že se ti nemůže smát." "Ale můžu." Co na to říct...gympláci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Léčí smích?

Možná. 17.9% (5)
Ano. 64.3% (18)
Jak kdy. 10.7% (3)
Ne. 7.1% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama