close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Oslava Kubových narozenin

23. května 2016 v 20:48 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy
Vím, že mám hromadu článků, které bych měla už dávno vydat, ale nemůžu si odpustit dát tomuto článku přednost, dokud mám všechno ještě v živé paměti.
Celá ta myšlenka narozeninového překvapení mě napadla už před měsícem, kdy jsem se o tom zmínila zatím jen holkám, aby mi řekly svůj názor. Po týdnu vymýšlení detailů, abych byla vůbec s tou myšlenkou spokojená, jsem to řekla doma, pak už jsem to řešila s Kuby sestrou a všechno se začalo rýsovat.
První část plánu spočívala v tom, že Kubu přijedu překvapit v pátek. Celou dobu jsem mu tvrdila, že přijedu v sobotu a těšila jsem se, jak ho překvapím. No a samozřejmě nepřijedu jen tak, ale ještě s dortem, který upeču. Už tady nastal trochu problém, že Kuba se vracel ze školního výletu a doma měl být už dopoledne, takže jsem neměla žádnou šanci stihnout přijet ještě před ním.
Vymýšleli jsme tedy, jak ho potom dostat z baráku. Zrovna tohle jsme řešili opravdu na poslední chvíli, kdy jsem se bála, že mě nakonec stejně uvidí, už když otevřu branku.
Ale zpět na začátek. Doma jsme připravovali dort s mamkou a povím vám, že takové marcipánové ozdoby nejsou vůbec snadné! A ještě horší to je, když si je sami doma barvíte, protože barvivo musí být tekuté, tím pádem se marcipán v rukách i více deformuje. Původně jsme takhle měli v plánu vytvořit marcipánovou pistoli, ale ta vypadala...no jako něco úplně jiného a na dort nevhodného. Nakonec jsme jako alternativu vytvořili dva granáty a ještě ruský odznak, protože Kuba na ukázkách hraje právě za Rusy. (Mimochodem taková pěticípá souměrná hvězda je taky dost těžká).
Na dort jsme spojili několik různých receptů dohromady a krém jsme zkoušeli poprvé, protože ty naše domácí se nám nikdy moc nedařily a dávat tam kupovaný jsem nechtěla. Dort jsme připravovali ještě ve čtvrtek večer.
Ráno jsem tedy nasedla do auta, k babičce jsem odvezla dort a odpoledne jsme ho pak s dědou vezli ke Kubovi. To už jsme byly domluvené s jeho sestrou, že mě děda vysadí kousek před jejich domem, aby mě Kuba nemohl zahlédnout, a já projdu dovnitř od jejich souseda. No hezky jsme si to naplánovaly, ale to jsme nevěděly, že se zrovna Kuba rozhodne, že půjde k sousedovi něco odnést, takže jsem čekala venku, než mi Lucka oznámí, že je čistý vzduch, pak jsem počkala u souseda a Lucka musela dostat Kubu z domu, což není jednoduché, jak jsme později zjistily. Musela dokonce zavolat mamce, aby mu řekla, že musí jít ihned odnést plasty, abych tam netvrdla do nekonečna.
Rychle jsem tedy proběhla k Lucce do pokoje a zapalovala jsem svíčky. To už se ale Kuba vracel. Byl doslova kousek ode mě a dělily nás jen otevřené dveře, za kterými jsem byla schovaná. V té chvíli jsem měla hrozně nahnáno, že ucítí třeba kouř a půjde se podívat, jestli něco nechytlo. A co bych mu asi tak řekla s tou sirkou v ruce. Ahoj? No prostě jsem měla na mále. Nakonec Lucka přišla dovnitř a po dlouhém šeptání zavřela dveře. Rychle jsem zapálila zbytek svíček. Lucka pak zavolala Kubu a natočila celé překvapení. Je fakt, že bylo krásně vidět, že to Kuba vůbec nečekal - už ten jeho pohled. Ale bylo to úžasný.
Pak jsme si chvíli povídali a do večera jsme měli v podstatě klid. Celou tu dobu jsem si z něj ale dělala legraci jako on ze mě na Valentýna - že někam poletíme, že ho chci vzít do zahraničí a podobné blbosti. Vymyslela jsem si takových teorií, že jsem se v nich sama ztrácela. Jeho rodiče se ke mně ještě připojili. O to větší to byla sranda.
Ráno jsme vstávali brzo a pospíchali jsme na autobus, který měl ještě zpoždění, takže jsem trnula hrůzou, jestli vůbec pojede. Autobusem jsme se dopravili k nám, kde jsme se potkali s mamkou, která zrovna vyzvedla bráchu z družiny, kde přespával. Jeli jsme si pro věci domů a pak rovnou do Prahy - do aqvaparku.
Cesta byla taky zajímavá, protože jsme se potýkali s několika objížďkami, ale když jsme konečně dorazili na místo, všechno to ze mě opadlo. Sranda taky byla, že se naši v autě bavili o tom, že pojedou do ZOO, protože tam také s bráchou mířili, takže to Kubu mátlo ještě víc.
V aqvaparku jsme byli přes tři hodiny a myslím, že nám to docela stačilo. Byli jsme na tobogánech, ve vířivce, na divoké řece,... Zkrátka všude možně. Před odchodem jsme si ještě zašli do páry a pak už jsme se šli převléct, aby na nás rodiče nemuseli čekat - což se povedlo, protože my jsme čekali na ně ještě docela dlouho.
Zamířili jsme zpátky domů a můj žaludek očividně zase pocítil šanci se předvést, takže se mi opět udělalo špatně a celou cestu jsem si říkala, že hlavně nesmím zvracet.
Doma jsme taky skoro nic nesnědla, vzala jsem si jenom prášek. Pak už jsme jeli na slavnosti, které se u nás konaly. Ze začátku mi bylo úplně dobře, ale pak se mi zase udělalo tak špatně, že jsem se nedokázala ani udržet na nohou. Asi po pěti minutách to opět přešlo a pak už mi bylo opravdu dobře. S Kubou jsme si zašli na atrakce, zastříleli, já jsme si koupila svou vytouženou cukrovou vatu a ledovou tříšť a šli jsme čekat na autobus ke Kubovi, který měl dvacet minut zpoždění, ale to nám tolik nevadilo, protože jsme ještě dojídali vatu a dopíjeli pití.
U Kuby se pak ještě grilovalo a oslavovali jsme ještě s jeho rodiči.

Večer už jsme byli tak unavení, že jsme padli do postele a spali jsme. Myslím, že to byl pro oba náročný víkend plný zážitků a povím vám, že mně to za ty hádky s rodiči, že se všechno musí podřídit mým představám, to zařizování a domlouvání a čas strávený nad vymýšlením stálo. Sice to nebylo úplně dokonalé, ale já si vždycky něco vysním a pak se z toho půlka nepovede. Doufám, že se to Kubovi přesto líbilo a že si užil i to zlobení, kdy jsem mu nechtěla říct, kam jedeme - protože to jsem si já užívala hodně. Velký dík také patří i jeho rodičům, kteří mi se vším pomáhali, i když teď mají dost svých starostí. A Samozřejmě ještě Lucce, která to celou dobu prožívala se mnou a pořád mi psala, co je potřeba zařídit atd.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Do jaké třídy chodíte?

1. 1.2% (1)
2. 0% (0)
3. 0% (0)
4. 0% (0)
5. 3.6% (3)
6. 3.6% (3)
7. 4.8% (4)
8. 8.3% (7)
9. 27.4% (23)
Studium na střední škole. 45.2% (38)
Studium na vysoké škole. 3.6% (3)
Pracuji. 2.4% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama