close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zlá královna (15) konec 1

19. července 2016 v 10:40 | WhitEvil |  Zlá královna
Doběhli jsme k našemu stanu hluboko v lese. Byl jsem si skoro jistý, že jsme utekli nepozorovaně, ale přesto jsem byl nervózní. S každým křupnutím větvičky pod spadlou šišku nebo zapraskáním ve dřevě starých stromů jsem sebou trhl. "Co teď s nimi?" "Fred něco připravil." Oznamoval Eddie a bral šaty do velkého kastrolu, ve kterém by se dalo s přehledem uvařit jídlo pro dvacet lidí. Fred přidával další ingredience - heřmánkový extrakt, sušené kopřivy, pampelišky a trochu šalvěje. Vše má sloužit k očistě těla a mysli a v našem případě k očistě šatů a přes ně i těla naší Marry od duše jiné osoby. Vše se zalilo vodou a přivedlo k bodu varu. V tu chvíli nikdo z nás nemluvil a atmosféra by se dala krájet. Voda začala vařit a nám vařila krev v těle napětím. Z šatů byl cítit zatuchlý odér smíchaný s nespočtem vůní z bylinek. Nevěděl jsem, jestli mám být znechucen nebo překvapen, ale nejvíc ve mně převládal pocit napětí.
Z vody stoupal kouř, po takové minutě vaření se kouř měnil v obrazy. Nic takového jsem nikdy neviděl a vsadím se, že kdybych o tom někomu vyprávěl, ani by mi nevěřil. Bylo to něco až magického. Nejdříve jsme pozorovali nejasné obrazy, které se zformovaly do postavy vysoké, štíhlé a vcelku i atraktivní ženy. Byla mladá a stejně tak i naivní. Zamilovala se do zámožného pána, který ji však lásku neopětoval. Křičela na něj - nebylo sice nic slyšet, ale z jejích gest to šlo zřetelně poznat. Pak odešla někam do lesů, přišla do chalupy celé ze dřeva. Mluvila s někým, na jehož obličej nebylo vidět. Vešla dovnitř. Konec. Další vidina - ta žena měla bolesti, umírala. Nebo snad ne? Musím říct, že v tu chvíli jako bych cítil energii její duše. Konec. Poslední vidina, velmi rychlá a rozmazaná - mnoho žen, kterými kdy byla, jejichž těla ukradla. Všechny byly krásné, některé ne tolik tváří nebo tělem ale svým výrazem, tím něčím, co na vás vyzařuje dívka, do které se prostě musíte zamilovat. Pak konec. Na několik vteřin voda přestala vařit, postupně dokonce chladla, přestože pod ní dál hořel oheň. Voda zmrzla a rozletěla se na kousíčky. Šaty se zvedly do vzduchu a zpod nich se vynořil šedý čoud ve tvaru staré ženy, tentokrát křičel a vletěl někam do stromů. Ale ten přízrak nebyl jediný, kdo křičel - zřetelně jsme totiž slyšeli i křik Královny. "Myslíte, že to zabralo?" Odvážil se zeptat Eddie. "Nezabralo, jistě že ne..." Zamumlal jsem tónem tak nevrlým, že mě to až samotného překvapilo. "Já to nechápu." Pronesl zdrceně Eddie. "Já taky ne. Bylo všechno ve správném poměru?" Fred se díval do seznamu. "Všechno sedí. Co mohlo selhat?" "Ty šaty jí byly blízké." Křičel jsem a ukazoval na šaty spadlé vedle ohniště. "Kluci." Snažil se mluvit Eddie, ale ani jeden z nás ho nechtěl poslouchat. "Co ještě jiného bychom tak měli vymáchat?" "A myslíš, že to vůbec má fungovat? Nikde to není ověřené, třeba je to prostě k ničemu!" "Ale ty jsi k ničemu!" Křikl jsem na něj. "Já?" "Kluci." Další snaha z Eddieho strany. "Tak hale, já nevím, proč tady riskujeme svoje životy! Marry byla naše kamarádka, ale i já, i Edddie moc dobře vidíme, že už to ona není, jen ty pořád žiješ ve snu!" "Ve snu? Já viděl ty její oči! Marry v nich byla!" Oba jsme v tu chvíli stáli a přísahám, že jsme byli připraveni jeden druhému jít po krku. Pak celou situaci prořízl výkřik. "Kluci!" Tentokrát jsme Eddieho nemohli ignorovat. Vlastně si myslím, že ho neignorovala ještě další polovina lesa, kam jeho křik byl slyšet. Eddie moc často nekřičel, tím víc to na nás působilo. "Kdybyste byli Královna, k čemu byste si vytvořili silnou vazbu?" Neodvážil jsem se v tu chvíli mluvit a jen jsem ukázal na šaty. "A silnější?" Já i Fred jsme jen pokrčili rameny. "Přeci její úplně první tělo!" A najednou jsme to všechno viděli jasněji. "No jo, ale kde ho hledat, že?" Namítl Fred. "Všichni víme, že když zabila našeho krále, vyhodila ho z okna. I přesto si však později nechala dovézt hrobku. Co když v ní ale král dodnes není? Proč by také někoho takového pohřbívala... Ta hrobka už mohla být dávno plná a ona jen využila situace." Eddimu odhodlání se opravdu nedalo nic vytknout. Jak dlouho to asi vymýšlel? "No dobře, ale kde je tak ten hrob?" Fred dál pokračoval v otázkách, ale vypadalo to, že spíš chce vědět, jak moc to Eddie promyslel, než že by ho chtěl shodit. Konec konců nám stejně nic jiného nezbývalo. "Podle mě bude v královské hrobce." "No jistě, ale kdo kdy viděl, kde je?" "Kousek od letního sídla - musí se jít přes Temný les." "Jak tohle všechno víš?" Nešlo mi to do hlavy. "Prostě tak. Když vy jste se učili střílet a lézt po stromech, já dělal jiné věci." Nestačil jsem se divit.

Hned ráno jsme samozřejmě začali plánovat, jak na to. Vypadalo to, že Eddie to vymýšlel buď hodně dlouho před tím, nebo celou noc nespal. Nebo jsme ho snad celou dobu podceňovali? Vzali jsme si mapu a Ediie ukazoval. "Takže vzhledem k tomu, že jsme Královnu dozajista naštvali, je jasné, že nás bude v nejbližší době hledat - tím pádem musíme podstoupit jistá opatření - budeme chodit v různých smyčkách kolem dokola, abychom zmátli její psy, až si budou myslet, že jsou nepoužitelní. Problém bude, že náš pach nám stále zůstane, takže se musíme potřít touto mastí, ta jej eliminuje." "No to snad ne! Já se ničím mazat nebudu!" Protestoval Fred. "Ale budeš. Takže dál..." Eddie mluvil klidně a jeho připomínce vůbec nepřikládal váhu. "My se musíme dostat k tělu Catherine, pokud to je tedy její pravé jméno, a spálit jej. A Jasone, ty budeš mít za úkol se dostat do hradu." "Proč já?" Divil jsem se. "Hale všichni tady víme, že seš do ní blázen a takhle jí to perfektně dokážeš." Tak to mně překvapilo. Vážně to všichni věděli? A co Marry? A opětuje mi mé city? Nebyl čas na přemýšlení. "I kdyby... Myslíš si, že teď pro mě bude nějak snadné se dostat do hradu?" "Do nádvoří se dostaneš, až se otevřou brány pro četu se psy, svůj pach budeš mít eliminovaný a i kdyby tě náhodou některý chtěl identifikovat, tak si přeci všichni budou myslet, že nejsi tak hloupý, aby si jim vlezl přímo pod nos. Pod svícnem je přeci největší tma. Do hradu se ale budeš muset dostat sám." Na chvíli jsem vypnul a začal jsem si promýšlet, jak tohle sakra provedu bez Eddieho důvtipu a Fredova plánovaní. Ale pro Marry udělám všechno, jak nejlíp budu moct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama